Víte, co mě vždycky překvapí? Když v rámci předvolebního boje slyším, že chybí koncepce, jak opravovat naše silnice. Protože jestli nám na jižní Moravě něco opravdu nechybí, je to koncept a strategie. Ono je jen potřeba se o věc trochu zajímat a vzdělat se. To by se pak ale hůř psala ta jednoduchá a úderná hesla, že?
Zásady a generely
Pojďme se na to tedy podívat. V loňském roce jsme připravili dokument se jménem Zásady obnovy kvality mostů na silnicích II. a III. třídy v Jihomoravském kraji (jen tak mimochodem, máme jich něco přes jedenáct set). Na základě prohlídek jednotlivých objektů a jejich konstrukcí jsme navrhli plán obnovy na dalších deset let. Pokud ho budeme sledovat, vypořádáme se v dohledné době se všemi mosty, které jsou v sedmém, takzvaném havarijním, stavebním stavu. A zabráníme tomu, aby se další mosty do tohoto stavu dostaly.
Po vzoru naší strategie pro rekonstrukce mostů máme v plánu aktualizovat i Generel krajských silnic. Chci, abychom s tímto dokumentem do budoucna také více pracovali jak směrem ke státu, tak i obcím a územně plánovacím dokumentům, kde se promítne například do majetkoprávní přípravy u akcí typu výstavby obchvatů, zkapacitnění nejvýznamnějších tahů atp.
Když se budeme těchto dokumentů držet a důsledně naplňovat navržené kroky, nejenže zabráníme zhoršování kondice našich silnic, ale budeme dál ukrajovat z úseků, které potřebují zásadní opravy už dnes.
No a teď ty peníze
To je samozřejmě skvělá zpráva. Když se ale podíváme na generel i zásady obnovy kvality mostů, uvidíme jeden hlavní styčný bod – peníze. Rekonstrukce silnic (a zejména mostních konstrukcí!) jsou finančně velmi náročné akce. Do naší infrastruktury bychom spíše než stovky milionů korun potřebovali nalít miliardy. Ideálně každý rok. Je to nereálné?
Není. Ono se nám to už také daří. Pravidelně zvyšujeme investice z rozpočtu kraje, čerpáme rekordní částky z evropských dotačních programů a efektivně využíváme i příspěvek Státního fondu dopravní infrastruktury. To je také důvod, proč se nám za poslední čtyři roky podařilo vypořádat s polovinou „havarijek“ a silnic v nevyhovujícím stavebním stavu.
Do budoucna se však musíme připravit na to, že příliv evropských peněz zeslábne. V novém programovacím období může mít Evropská unie zcela jiné priority a naše země se bude zároveň stále více posouvat ze škatulky čistých „příjemců“ dotací do kategorie přispívajících států.
Část těchto dotací můžeme nahradit vyššími investicemi z krajského rozpočtu. A já budu vždy aktivně lobbovat za to, aby kapitola dopravy nadále posilovala, jako tomu bylo v posledních letech. Je však potřeba myslet i na to, že kraj musí finančně krýt celou řadu dalších rozpočtových kapitol, které jsou také velmi důležité – od zdravotnictví přes sociální služby až třeba po školství. A že doprava nejsou jen silnice, ale i náš Integrovaný dopravní systém.
Musíme dál tlačit na stát. A nepolevovat
Určitě tedy nebudu mezi představiteli jednotlivých krajů sám (tím jsem si opravdu jistý), když řeknu, že svůj závazek vůči silnicím II. a III. tříd by si měl intenzivněji uvědomit i stát. Ve spolupráci s Asociací krajů ČR chci proto dál aktivně prosazovat a přesvědčovat, aby vláda posilovala příspěvek krajům ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Stát odkázal krajům tyto cesty s obrovským vnitřním dluhem, rozbité a s nevypořádanými pozemky. Je potřeba, aby se k tomuto faktu postavil čelem.
Tradici tohoto příspěvku odstartovala vláda Bohuslava Sobotky a byla to skvělá věc. S tímto nástrojem ale musíme dál pracovat. Není například možné, aby se kraje o přidělení a výši příspěvku dozvídali v polovině prázdnin (a stavební sezóny), jako tomu bylo letos. To se pak těžko plánuje, připravuje a projektuje.
Můj recept přitom není nijak složitý. Stačilo by legislativně zakotvit podíl krajů na výnosech ze silniční daně a daně z pohonných hmot. Ty přeci řidiči projíždí i na silnicích II. a III. třídy.
Tak vidíte. Koncepci máme. Představu o financování také. Jen je potřeba nepolevovat v přesvědčování a účinném lobbování za krajské silnice i na úrovni státu.
Přeji Vám příjemný den a brzy na shledanou u dalšího čtení.
Roman Hanák
